Tak tuhle reportáž jsem vytáhnul ze starého Gobliního bubnu (konkrétně z pátého čísla). Je to už několik let, co je napsaná, ale přišlo mi zajímavé ji sem dát.
Pátek 10. července l. p. 1998
Narozdíl od minulého ročníku Olomouc nevyplavily povodně a tudíž se mohl Gamecon „conat“ na obvyklém místě v první třetině prázdnin. Také na akci jsme se přesouvali kultivovaně jako jedna skupina vlakem (teda až na Malého Bratra, který trpěl syndromem, že Gamecon začal už ve čtvrtek a vyjel časně ráno - Š -). Cesta probíhala zvesela a do nudného hučení vlaku jsme se zaujetím poslouchali Rumunovo vychvalování projektů Altaru (takový plán pro třetí tisíciletí - Š -). Naštěstí se Pepa postaral o to, abychom nedojeli v pohodě. Ke konci cesty totiž nalezl ve svém batohu rozmačkanou Nutelu, kterou si vkusně rozetřel po všem, co s sebou vezl (historka „O chlapci Nutelákovi“ se pak stala velmi populární - Š -).
Prezence proběhla s obvyklým hodinovým zpožděním a nastal čas se ubytovat. Zde proběhla obrovská změna oproti minulým letům, protože ubytování bylo možné jen na vysokoškolské koleji, což není zrovna nejlepším nápadem, protože se člověk nemůže k nikomu přidat, pokud vidí, že dotyční hrají něco zajímavého.
Do zítřejšího dne máme dostatek volného času, a tak dáváme dohromady družinu na mistrovství. Oproti minulému roku nás nejede jen pět, ale sedm, takže můžeme družinu dát dohromady jen z vlastních zásob. Původní plán o osmém člověku se nepovedl, takže nastupujeme v sedmi.
Večer pak absolvujeme slavnostní zahájení a někteří i nadmíru nudný kongres Hexaedru a nad třetí hodinou ranní dalšího dne ještě vytváříme slušný bordel po koleji. (Burani z Balíkova dorazili do velkého města - T -).
Sobota 11. července l. p. 1998
Inteligentní domluvou nastupujeme na Dračí Doupě až v jednu hodinu odpolední, takže se celé dopoledne mohu věnovat konverzaci s jinými drakobijci a sledovat turnaje v Battletechu, kam se přihlásili někteří odvážní (simulujíc tak sedláky od Chlumce - Š -).
Na první část dobrodružství jsme dostali výborného Pána Jeskyně, který více než Dračí Doupě hraje AD&D, takže naše vzájemná neznalost pravidel se docela snese. Úkolem skupiny je prozkoumat nově nalezenou tvrz na území našeho dobrotivého knížete a přinést všechny písemnosti, které obsahuje. V tvrzi však sídlí trpaslíci a ledový drak, takže to není zas až tak snadné. Nakonec však bez jediné rány mečem přinášíme knihy a čekáme na verdikt o postupu.
K večeru pak nastupuji do melee v Aréně, kde zjišťuji (docela rychle a bolestně - Š -), že přihlásit se do turnaje hry, již jste rok nehráli je docela hloupý nápad. Nakonec však směsí zákeřnosti a diplomacie polomrtvý postupuji do finále.
Večer celá družinka svorně ochotničí na „prknech, jež znamenají svět“ a před zraky prázdného sálu hraje bestsellerovou hru „Vesnická tragédie“, za což si svorně tleská.
V průběhu noci se pak hraje Mafie, Mozek a jiné hry, dokud nedorazí zpráva o postupu naší družiny do semifinále mezi nejlepších patnáct družin, což vede celou skupinu k urychlenému a regenerujícímu spánku.
Neděle 12. července l. p. 1998
Na fotce někde tady kolem je slavná Olomoucká trojka - bráno zleva Bratr, Pepa, Trpaslík.
Ranní budíček o půl osmé, abychom stihli dobrodružství, je spíše trestem než-li odměnou za dobrou hru, ale nikdo nereptá a všichni se těší. Oproti minulému roku je to výrazně lepší situace.
K dobrodružství zasedáme s jiným, poněkud horším, PáJou. Celá polovina času je věnována získávání informací o ukrytých truhlicích ze svícnem a lebkou, o nichž jsme se dozvěděli v předchozí části. Důkladným rabování archivu i knihovny se dozvídáme potřebné indicie a vyrážíme k místu zvanému Ztracence, kde nacházíme další stopy a vydáváme se na sever do statku, kde žije sekta uctívačů Svícnu.
I přes přesvědčování PáJi nemáme však tolik času a každou chvíli se na nás chodí podívat organizátoři, kteří čekají na naši hru. Čtyři družiny z pěti jsou jasnými finalisty, ale do finále postupuje družin pět. Všichni ostatní jsou už mimo hru, někde udělali fatální chybu nebo přišli o příliš mnoho členů. My jsme zatím všichni. Nikoho nezabil drak ani trpaslíci, nikdo nezůstal jako záruka za pravdomluvnost. Jen čas nám neúprosně ubíhá a těsně před koncem dobrodružství nám vypršel. Naděje na postup se rozplynou jako dým a letos končíme pátí ze třicetisedmi družin.
Odpoledne a večer dohráváme turnaje. Battletech skončil ještě hůře, než-li minulý rok. Já jsem nastoupil do finále v Aréně. Narozdíl od prvního kola jsme začínali v horkém písku čtyři a přežít mohl jen jeden. I přesto, že všichni byli technicky vyspělejší než já, jsem se umístil na krásném druhém postu a alespoň jako jediný člen naší výpravy sklidil cenu (posléze se do redakce z opožděním doneslo, že cenu za účast v Battletechu dostal i Millhouse).
Celá družinka hrála do dlouhých ranních hodin následujícího dne Mafii, kde někteří mohutně zazářili a svými duchaplnými projevy oblažovali celé mafiánské sezení. Já jsem se přidal do hry Vampire: The Masquerade. Celá hra se nesla ve stylu spíše Shadowrunu, narozdíl od vampýrů, kteří se hrají na hradě, ale byl to vysoce kvalitní zážitek (a kdoví, zdali nehráli něco podobného jiné skupinky za zavřenými dveřmi svého pokoje už předchozí noci - Š -).
Pondělí 13. července 1998
Naprosto nechutné ráno, kdy musíme vyklidit pokoje a odjet domů. V devět hodin je slavností zakončení, ale kde vzít síly na něj dojít. Nakonec se stav zlepšíl a my na něj opravdu došli. K vyzvednutí ceny za Arénu jsem se však nedostal, protože jsme spěchali na vlak.
Avšak mocný Osud nestál za svými nebohými služebníky. Trať Olomouc - Brno se ukázala jako ta nejvíce přestupová. Nic nejelo jak mělo a ještě ke všemu jsme na radu důchodce (zde mohl a měl Pepa použít svoji sekeru - Š -) vystoupili na úplně špatné stanici, čímž jsme se do Brna dostali asi s tříhodinovým zpožděním.
Gamecon 98´ se stal nakonec přeci jen podařenou akcí. Nezbývá než čekat na Gamecon, který se bude konat příští rok a kde už přeci jen to vítězství v Dračím Doupěti dobudeme.
Sir Tendragaur za spolupráce Šotečka.