Reportáž z letošního brněnského Dracon psaná ze subjektivního pohledu Jezevce s osobními a místy i propagandistickými názory. Není to vyjádření za celý klub, jde jen o můj soukromý pohled na celou akci.
Intro...
Tak už je to tu letos
zase. Nastal počátek prosince a v Brně se na závěr sezóny koná další, v
pořadí už 17. Dracon. Dle slov organizátorů zase ten "poslední".
Přes neskonalé potíže se to nakonec zase podařilo, byť v pozvánce, která
dorazila poněkud se zpožděním, je napsáno jiné místo někde z Králově
poli, což je na úplně jiném konci města. Naštěstí jsme byli už s Myší
zaregistrovaní přes net, takže jsme neplatili zbytečně nic navíc. Pátek
jsem strávil výživným spánkem (konečně po celém týdnu:o) a pak se zuřivě
připravoval na akci samotnou. Sbalil jsem plnou krosnu stolních her a bratr
vzal na svá bedra odtažení Necromundy a Mordheimu. A pak jsem vyrazil...
Část první... Den páteční...
Do hotelu Božetěchova
jsem dorazil naprosto sám, protože se kanály ohledně domluvy naprosto
ucpaly. Když jsem konečně ošuntělou budovu hotelu na periferii města
našel, tak jsem měl pocit, že jsem se ocitnul ještě době minulého režimu.
Za zmínku stojí rozhodně ulice, kde celý víkend dělali nový asfaltový
povrch, což by nebylo nic až tak špatného, nepočítám-li několik
centimetrů zmrzlého sněhu a teplotu pod nulou. Hned první překvapení mne však
čekalo uvnitř hotelu hned u prezence, kde nebyla fronta. Je tak, ač je to k
nevíře, tak se nevytvářela žádná fronta. Byl jsem z toho v takovém šoku,
že jsem chvíli stál mezi dveřmi a alespoň jsem si ji představil. A pak
jsem celou tu vysněnou frontu předběhl..., báječný pocit.
Po nezbytném odbavení jsem se vrhnul do útrob hotelu, abych zjistil krutou jistotu, že je to tu
relativně malé a hlavně, že tu nejsou žádné volné místnosti, kde by se
dalo rozložit, což považuji za naprosto největší chybu celého Draconu.
Lidé byli zalezlí na pokojích a zjistit, jestli se někde něco děje,
znamenalo obvolat příliš mnoho lidí, aniž byste si mohli být jisti nějakým
uspokojivým výsledkem.
No, každopádně jsem se hned usadil na besedě o Asterionu, která jako obvykle spadla do klasického
klišé, kdy někteří "diskutující" mluvili o tom, jak je jejich
PJ nespravedlivý. Než jsem si to však rozmyslel, tak beseda chytla mnohem zajímavější
ráz a téma sklouzlo k zakládání jakési RPG komunity za propagaci a
pozdvihnutí RPG z prachu cesty. Toto téma bylo domluvené na zítřejší
komorní debatu na Pecově pokoji.
Po této besedě jsem se vrhnul zjišťovat kdo přijel a v restauraci narazil na přátele z Prague by
Night. Bohužel už odcházeli a tak jsme se opravdu jen minuli. Nakonec nás
hlad vyhnal do ulic. Konkrétně tedy mě, Myš, Yetiho a Michala s Janou. Jenže
nejbližší restaurační zařízení buď nedělala večeře nebo měla už
plno. Nakonec jsme se srazili se skupinou asi šesti starší fanů v čele s
Honzou Kantůrkem. Protože už nás bylo deset, tak nám ta důvěřivá servírka
otevřela druhé patro. Myslím, že toho do teď lituje.
Srazili jsme dlouhou řadu stolů a během následující hodiny se do druhého patra Bavorské rychty přesunula
snad polovina organizátorů a většina starých fanů. Z takovéhoto pohledu
jsem ještě nikdy Dracon nezažil a nebylo to naprosto špatné. U stolu seděl
naproti mě zrovna pan Kantůrek a velice záhy jsme si přiťukli na tykání.
Hrálo se na kytaru, zpívalo a vyprávělo se o naprosto neconovských věcech
jako je sbírání hub na chatě. Fandom má opravdu i svou odvrácenou tvář a
tento večer považuji za opravdu zdařilý. Byť nám jídlo donesli až po
dvou a půl hodinách...
No, moc už jsme toho pak nezvládli, takže jsme vyrazili domů vyspat se na zítřek.
Část druhá... Den sobotní...
Ač jsem si předsevzal původně
vstávat brzy a dorazit na Dracon nejpozději o půl desáté, tak jsem dorazil
s hodinovým zpožděním. Těžké dilema, zda-li jít na zasedání RPG
komunity či na přednášku o Zeměploše vyřešilo to, že jsem prostě v
domluveném pokoji nikoho nenašel a neoběžoval jsem se zdvihnout telefon. Takže
jsem absolvoval zábavné čtení z připravovaných knih ze Zeměplochy. Poté
jsme vyrazili ulovit s Yetim a Crvčkem něco k jídlu, abychom se vrátili na přednášku
o gotických katedrálách. Téma bylo zajímavé, podněcující k dalšímu
studiu, ale podání bylo mizerné a trochu off-topic (tj. mírně mimo mísu),
takže jsme to zabalili a šli si vytvořit herní koutek.
Jak již jsem předeslal, tak v hotelu nebyli žádné volné salónky, takže jsme sebrali volný stůl a
židle z hlavního sálu a rozložili se na konci jedné chodby s našimi hrami.
Sesedli jsme se nad Osadníky z Katanu a začali hrát. Konečně jsem po dlouhé
době zase vyhrál. Bratr s Ragnarem si mezitím přinesli další stůl a začali
hrát Necromundu. To už v našem koutku bylo docela plno a po další hře
Osadníků (nedá mi to, ale musím to sem napsat, jak jsem dobrej, ale zase
jsem to vyhrál) jsme si museli na Tikala donést další stůl, zatímco Osadníky
obsadila skupina našich přátel. Hraním Tikalu jsem přišel o Conana na
divokém západě, což mohlo být dost cool, ale Tikal byl taky dobrý.
Pomalu nastal večer a naše rozrostlá herní komunita se přesunula do hlavního sálu na tombolu a vyhlašování
výsledků Ikarose. Tombola byla jako vždy zmanipulovaná ošklivým způsobem,
protože jsme vůbec nic nevyhráli. Ceny k výhře se drželi zažitého
standardu Draconu. Samé kombinace červené knihovny, nafukovacích kol a vodek
v kelímku. Zábavná klasika podaná excelentně Marvinem. A to jsem tak moc
toužil po krásném umělém fantasy noži... (takový ten umělohmotný děs,
ještě ke všemu ze žlutého plastu)
Závěr večer a většina noci poté patřila Illuminátům.
Část třetí...Den nedělní...
Neděli jsme strávili na
Draconu jen asi do půl třetí, než-li jsme dohráli Illumitáty. Opravdu pěkná
hra v šesti posledních vytvrdlících skončila zaslouženým a tvrdě vydřeným
vítězstvím. Pak jsme šli domů a už se letos nevraceli. Až zase příští
rok...
Když už však ze třetí dne vpodstatě zůstali jen tři hodiny, tak mi to nedá, abych to alespoň
celkově nezrekapituloval. Dracon byl tentokráte v mnohem komornějším duchu,
než-li bývá obvyklé a bohužel na něm nebylo příliš mnoho programu, který
by stál za to. Navíc byla většina potencionální zábavy schovaná za dveřmi
pokojů. Na druhou stranu jsme si pěkně zahráli a po dlouhé době jsem viděl,
byť krátce, spoustu známých. Nebyl to zrovna Dracon z nejlepších, ale za
ten čas na něm strávený stál.
Fotografie se povedla jen jediná v děsné kvalitě. Škoda, zrovna krásný herní Moorboyz kout jsem chtěl tak moc...:o(.
Vezmu-li to zleva, tak Cvrček, střš. Tomáš, střš. Jezevec, Bratr, Štambi a ehm... - vypadlo mi to, ale zkusím - Martin.