Reportáž o prvním ročníku malého komorního herního conu, pořádaného naším klubem na počátku září, viděná očima Jezevce.
Na počátku všeho
nebylo nic...
Těžko říci, kde se
vzal nápad uspořádat akci pro více lidí. Ale byl květen a po konzultaci s
ostatními členy se to jevilo jako výborný nápad. První brainstormingy se však
nesetkali s takovým ohlasem, jak jsem si původně představoval. A tak to šlo
trochu k ledu, aniž bych však od původní myšlenky upustil. Jediný jasný
bod programu byl Trpaslíkův deathmatch.
Pak nastal konec července a situace byla stále stejná. Jediným rozdílem bylo, že Karlos potvrdil CVČ
Domeček, kde se con bude konat. A taky se přihlásili první účastníci.
Neoficiálních přihlášek jsem měl v poště dost, ale oficiální slovy tři
a to od Nogarda. A čas neúprosně běžel. Pak nastala doslova katastrofa a
tou byly povodně. Ne, že by nám spláchly místo konání, ale musel jsem být
v práci tak průměrně 14 hodin denně a to zrovna ve dnech, kdy bylo potřeba
dát věci do kupy.
Tady se projevila ohromná soudržnost týmu.
Po zkušenostech s předchozími akcemi jsem nevěřil, ale
skutečně se události odvíjeli naprosto samy od sebe. Ve volných chvílích
mezi prací a bezvědomím (nazývat stavy vypnutí spánkem by nevystihovalo
skutečnost) jsem dával do kupy konkrétní program. Ve své podstatě první a
jediná pořádná porada se konala jen o málo více než týden před samotnou
akcí. Přesto však běželo všechno podle plánu. Naprosto neuvěřitelně.
Všechno vypadalo příliš
jednoduše, takže jsem očekával pohromy na poslední chvíli. A dočkal jsem
se. První ranou byla ztráta promítačky, hned následovaná další a tou
byla ztráta místa konání. Když mi to Karlos řekl do telefonu, tak jsem si
zažil několik vteřin hrůzy. Jenže jsem podcenil moc náhody. Karlos ihned
sehnal prostory jinde a to mnohem lepší. Projektor alespoň na páteční večer
spadnul do klína od naprosto nečekaného zdroje - Schimiho den před akcí. Večer
již jen žhavím firemní tiskárnu tisknutím všech potřebných materiálů.
Už zítra to vypukne...
Den páteční...
Od časných ranních hodin telefony neztichnuly. O klidném spánku nelze vůbec hovořit. Nervozita
a nadšené očekávání mě vytáhnuly z pelechu už brzy ráno. Po sbalení věcí
jsem rychle valil do práce, kde jsem neočekávaně zavalen prací zkysnul déle,
než jsem chtěl. Naštěstí útočný tým složený z Lima, Rattuse a Rakiho
již dorazil na místo a začali chystat. Když jsem dorazil v odpoledních
hodinách, tak jsem byl jen mile překvapen.
Ještě jednou jsme se
vraceli, abychom nakoupili a vzali poslední zapomenuté věci. A čas mezitím
zdánlivě neúprosně letěl. V šest večer už byli na místě všichni z
klubu, jen po návštěvnících jako by se země slehla.
Teprve ve večerních hodinách přichází první odvážlivci, Bobisko, Nogard, Tomáš, Vlad,
Amarth a Adria. Vypadá to, že jsme všichni, což na klidu zrovna nepřidá.
Nutno poznamenat, že místo konání je udáno naprosto špatně a navíc podávám
zmatené informace i po telefonu, takže se nedivím, že spousta lidí nemůže
cíl najít. Doráží Catedral a A.H.Sarvill, chvíli po nich Schimmi s kolegou
z práce a projektorem. Vypadá to, že můžeme začít zhruba v devět večer.
Nakonec se rozhodnulo, že počkáme ještě na poslední příchozí. Zástupce
pražské komunity - Haralda, Hulíka a Šimona.
V jedenáct večer slavnostně zahajujeme v poklidném hloučku v hlavním sále a již předem je
jasné, že program je skutečně jen orientační a držet jej ve více jak
jedné linii nemá smysl, neboť už tak je skóre domácí vs. přespolní
naprosto vyrovnané. Po zahájení všichni jdou využít výhody plátna a většina
účastníků kouká na Resident Evila, zatímco zbytek hraje stolní hry, kterých
je skutečně požehnaně.
Den sobotní...
Plánovat program od osmi
od rána není zrovna nejšťastnější nápad, protože se nikomu nechce vstávat
tak brzy, takže se všichni do desíti hodin probouzí, snídají a pochopitelně
usedají k prvním stolním hrám. Není hezčí pohled než na skupinu lidí,
kteří vypadají rozespale, žmoulají kus žvance, ale již čile koukají do
nějaké hry.
Ačkoliv ráno mělo patřit Warhammeru, opak je pravdou. Původně jsme se obávali, aby se akce nezvrhla v
orgie Warhammeristů, ale není čeho se obávat. Naopak, když přijíždí
Revenant, teprve dění kolem Warhammerového stolu začíná. V hlavním sále
se snažím odprezentovat, jaké hry je vlastně možné hrát, ale jsem po
necelé hodině umlčen posluchači, kteří si již, celkem logicky, chtějí
raději něco zahrát. A tak se hraje.
Od brzkého dopoledne pro dobrou polovinu účastníků začíná smrtící zápas na ostrově, kam odchází
těla k poslednímu odpočinku. Po pětiminutových intervalech se jednotliví
hráči střídají, aby se svou postavou přežili jako jediní. Fantasy
deathmatch, vedený Trpaslíkem, se táhne přes celé dopoledne, poledne a část
odpoledne.
Polední pauza je vyplněná sice neplánovaným, nicméně hojně navštíveným videem s naprostou klasikou
filmového nebe - barbarem Conanem. A pak další hry, prolnuté přednáškou
na téma Dračí doupě +. Pravda, v tom nevelkém pěti členném chumlu
nakonec řešíme volnou debatou skoro vše jiné, krom již zmiňovaného.
Odpoledne se neslo v duchu promítání Zaklínače, který, ačkoliv se titulky neustále předbíhaly
nebo zpožďovaly, sklidil zaslouženou pozornost. Mezi účastníky se na několik
hodin mihnuli i nové tváře z klubu a Karel Makovský. A zase se hlavně hrálo
v hlavní místnosti, kdy jsme čekali na zahájení přednášky o Vampire: The Masquerade.
Harald však nikde a tak jsme upravili program a šel jsem k relativně "narvanému" sálu vykládat
o World of Darkness. Poté však dorazil, povykládal o upírech a přednáška
se přerodila v téměř řízenou diskuzi původně o těchto hrách. Posléze
se přerodila v plánovanou diskuzi o hraní RPG, o hráčích, systémech i
vypravěčství. A v tomto duchu se nesla až do brzkých nočních hodin.
Hlavním nočním bodem byl posléze turnaj ve hře Soulblade, což je fantasy 3D boj ve virtuální aréně.
Dva spojené počítače, ačkoliv bez projektoru, na nějž měli být původně
souboje promítány, přitáhnuly si to zkusit téměř všechny. Neúčastnili
se jen Harald, Šimon a Hulík, neboť vyrazili v nočních hodinách zpět do
rodné metropole.
A pak již se jen vedle v sále hrálo tak do tří hodin, než znavení účastníci i organizátoři odešli
na kutě spát.
Den nedělní...
Ačkoliv jsem si předsevzal,
že vstanu již v osm, byl jsem rád, že jsem byl v deset na nohou. Ale zjevně
jsem nebyl jediný, kdo vystihnul, že plánovat program od osmi od rána je
zbytečnost. Všude vládla nálada pohodového rána po zdařilé akci, balili
se batohy a připravovalo k odjezdu.
Posledním bodem byla asi hodinová diskuse o conu po conu, kdy jsme si mohli jako organizace vylít srdíčko,
jaká to byla fuška a účastníci si mohli vylít srdíčko, co by příště
chtěli jinak, co bylo špatně a co naopak dobře. A hlavně, všichni
vypadali, že příští rok určitě pojedou zase.
A pak sbohem a šáteček. Kolem nastalo ticho, doplňované jen monotónním zvukem zametané podlahy, šrotovaného
odpadu a zvuk smotávané kabeláže. Speciální dík patří útočné skupině
Beruška, Karlos, Trpaslík a Sid, kteří se jako první a vytrvalí vrhli do
úklidu.
A tak Moorcon 2002 skončil.
Utahaný jako pes jsem se doma svalil do postele a upadl do spokojeného spánku.
Minimálně do příštího roku je klid...
Pod čarou...
Fotografie
viděné očima různých fotografů - tady.
Jako bonusový bonbónek
na stránky dáváme úvodní animaci k conu, která poprávu sklidila ohromný úspěch. Jak jsme se shodli,
Dalt se tedy vytáhnul... - jedná se o soubor ve formátu *.avi, který má cca
22 MB. Sosej tady ;o)
Tak a je po všem. Bohové
stáli při nás a první ročník se skutečně konal. V komorním počtu asi
30 lidí jsme dohromady spáchali pěkný víkend plný hraní, přátelské
pohody a odpočinku. Ačkoliv byly samozřejmě drobné problémy s navigací a
některé body programu prostě nebyly, stálo to za to. Dokonce natolik to stálo
za to, že by většina účastníků přijela znovu. Někdy příští rok to
tedy, pevně v to věřím, zopakujeme...
Chtěl bych tímto poděkovat
všem, kteří se podíleli na tom, že se daný con mohl vůbec uskutečnit a
že byl jaký byl. Stejně tak bych chtěl poděkovat všem, kteří přispěli
i svým výborným přístupem a pochopením ke zdaru věci. Díky přátelé.
Jezevec